Nejoficiálnější ze všech zpráv o Podzimkách 

        Vážení, podzimní prázdniny skončily.

Letos jsme je uspořádali po nějaké době opět v Trutnově, kde nás vřele přijala tamní základní škola V Domcích. Co jsme všechno dělali a kde jsme všude byli...?

        Byli jsme se podívat a pohrát si v muzeu Merkuru v Polici nad Metují, kde jsme se také samozřejmě prošli po okolí. A to už proto, že když chcete do Police vlakem, musíte vystoupit pěkný kus od města samého. Než jsme se ale vydali do polického muzea, stihli jsme se ještě naobědvat v restauraci a malým zákuskem oslavit narozeniny, které ten den zrovna měla Lucka Čtvrtečková.

        Další den, tedy v sobotu 27. jsme se vydali po stopách bratří Čapků. Nedaleko Trutnova je totiž jejich rodiště – Malé Svatoňovice. V muzeu toho sice vzhledem k povaze tvoření obou bratrů není moc k osahání, ale přivítala nás milá paní průvodkyně, a tak jsme si o životě, knížkách a obrazech Čapků mohli popovídat. Pak jsme se naobědvali, rozloučili se s našimi Švédskými a českými vedoucími, kteří museli odjet a přivítali jsme na vystřídání jednoho tuzemského vedoucího a jednu vedoucí z Francie. Spolu s nimi jsme se vydali kolem nečekaných průmyslových památek, jako je důl Zdeněk Nejedlý, na vlak do Rtyně. Počasí ničemu delšímu bohužel nepřálo. Přímo sice nepršelo, ale mrholení a podzimní lezavo úplně stačilo na to, aby nejlepší další bod programu byl přesun do naší školy, kde jsme se mohli věnovat goalbalu, zpívání a přípravě opulentní sýrové omáčky k večeři.

        V neděli jsme děkovali za posunutí času, díky kterému jsme mohli nabrat síly na přesun do Prahy. I tato odjezdová neděle byla důkazem tajemného pravidla, podle kterého vyústí každá ta chaotická mašinérie jménem příjezd či odjezd ve šťastné rozuzlení.

        Nakonec ale myslím, že ono tajemné pravidlo o šťastném konci by bylo k ničemu, kdyby mu nepomáhali všichni ti lidé. Staré známé firmy z TTO snad ani nebudu jmenovat. Koho je potřeba jmenovat v první řadě je naše hostitelská ZŠ V Domcích, kde pro nás udělali první-poslední a nechtěli za to ani korunu. Těžko bychom se také obešli bez pomoci strýčka Radana a kamaráda Martina Holeni, kteří vzali svá auta a pomohli mému starému formanovi, který by všechen náklad nepobral. A neobešli bychom se ani bez skvělé práce naší nové vedoucí Lucky Prokopové a bez pomoci Martina, Arvida a Bertran, kteří měli tu odvahu a vrhli se v cizí zemi do takové akce, jako je ta naše a při tom odvedli kus dobré práce. Díky jim a všem muzejím, restauracím a průvodčím, protože děti byly spokojené.

        Vážení, podzimní prázdniny skončily.

Marek Mářa Hladík